Rubrika: O čem sníme

Blíží se, a zdá se, že neúprosným tempem, termín komunálních voleb. Je to období, kdy ve svých poštovních schránkách všichni nacházíme letáčky jednotlivých kandidátek. Ano, i naše sdružení přispělo jedním takovým. Patřím mezi ty, kteří si je vždy pečlivě pročtou. Dělal jsem to tak i dříve a zřejmě už mi to zůstane napořád. Čtu si jednotlivá témata, kterým se kandidátky chtějí věnovat a porovnávám to s tím, jak to cítím já. Letos mě překvapilo, jak se témata jednotlivých kandidátek prolínají. V podstatě všichni hlásají totéž. Čeká nás tedy revitalizace sídliště, děti se mohou těšit na výběr ze dvou kvalitních jídel, postavíme nová parkoviště, naučíme Městskou policii lépe střežit naši bezpečnost a tak dál, a tak dál…

Na jednu stranu jsem rád. Dívám se na to pozitivně, vlastně jsou to samé pozitivní věci. A můžeme se tak těšit na to, že ať vyhraje kdokoli a ujme se kormidla obce, bude pracovat na tom, co si přeje téměř celá obec. Vlastě již před volbami to usnadňuje i možnost vytvoření případné koalice, vycházíme-li čistě z průniku programů jednotlivých kandidátek.

Zároveň si ale říkám, jak si vlastně volič bude mezi jednotlivými kandidátkami vybírat? Porovná-li si programy, zjistí, že jsou všechny v podstatě shodné. Bude tedy vybírat podle sympatií k politické straně, nebo k samotným kandidátům? Nebo si řekne: „slibovat umí všichni, radši k volbám ani nepůjdu“?

Na druhou stranu mám ale i určitou pochybnost. Jak dokáží zhmotnit své předvolební sliby a představy Ti, kteří od voličů získají nejvyšší důvěru? Kolik toho během čtyřletého období dokáží dokončit, nebo alespoň připravit tak, aby v tom bylo možné úspěšně pokračovat? Ta pochybnost vychází mimo jiné z hodnocení plnění programového prohlášení za poslední období. Podařilo se toho málo a velká spousta věcí nebyla ani zahájena.

Sním o šťastném konci. O tom, že zastupitelstvo, které vzejde z výsledků voleb, bude plné pracovitých a šikovných lidí. Takových, kteří se nebudou bát vzít na sebe odpovědnost a nebudou se bát rozhodnout. Takových, kteří mají vizi a za tou vizí spolu s ostatními půjdou. Takových, kteří budou ochotni spolupracovat s ostatními členy zastupitelstva, a kteří budou naslouchat přáním a potřebám všech občanů Komárova.

Doufám a věřím, že drtivá většina „komárováků“ půjde k volebním urnám a vybere si svého favorita. Sním o šťastném konci, o tom, že si pak všichni budou moci říct: „Dobře jsme vybrali“.

Když jsem viděla citát „Jsou to vztahy mezi lidmi, jež dávají životu cenu.“ Wilhelma von Humboldta, o kterém jsem v životě neslyšela, uvědomila jsem si, že je to to, na čem mi celý život záleží. Protože bez lidí kolem nás, kteří nás potřebují, nejsme nic.

A vztahy jako takové nejsou žádnou samozřejmostí. Je třeba je pěstovat, cizím slovem – kultivovat.

Kulturní a společenské akce také kultivují naše vztahy. V Komárově je řada osobností a spolků, které mají velké zásluhy na celé řadě akcí plných zážitků a pohody. Jenom si vzpomeňte na tu poslední báječnou kulturní událost, kde jsme se smáli všichni společně jedné „obyčejné“ Uklízečce.

Mým snem je, aby v Komárově bylo více různorodých prostor pro pořádání také takových akcí, jako jsou besedy, výstavy, setkání lidí se stejnými, či podobnými zájmy, setkávání seniorů a mládeže apod. Proto již netrpělivě očekávám odkoupení Kulturního domu naším městysem.

Abychom mohli z budovy, kde se skrývá komárovský poklad, přestěhovat Poštu a prostory využívat právě pro takové příležitosti jako jsou výstavy, besedy a další zajímavá vystoupení a setkání.

Dobře promyslet a připravit studie využití komárovského zámku a Kulturního domu bude možná tvrdý oříšek, ale já věřím, že myšlenka více kulturních a společenských aktivit v Komárově pozvedne a sjednotí komárovského ducha.

Pro naše spolky, pro jejich podporu, pro jejich aktivity. Proto jsme tu.

Jsme tu pro stmelení našich vztahů, protože šťastné nás udělají naše vzájemné dobré vztahy a spolupráce.

Ing. Markéta Křížová

Bylo by zajímavé vědět, kolik procent obcí v České republice má k dispozici obdobné náměstí jako Komárov. Věřím tomu, že ono procento bude mizivé. Stejně tak mizivý bude podíl obcí, které se o svá náměstí starají stejně jako Komárov.

Žiji v Komárově už více než 20 let. Kromě drobné úpravy u silnice na Zaječov a nových pouličních lamp se na náměstí neudálo vůbec nic. Dokonce máme problémy i s květinovou výzdobou a údržbou zeleně, což nestojí v podstatě téměř nic, kromě trochu píle a snahy.

Sním o tom, že naše náměstí bude zase jednou výkladní skříní obce. Tak, jak si to představovali zřejmě naši předci, kteří obec budovali. Na náměstí se přeci musí odehrávat to nejzásadnější dění v obci. Kulturní a společenské akce, které svedou všechny místní na jedno místo, kde se mohou bavit, debatovat, relaxovat a vůbec si užívat volných chvil.

Etymologický slovník jazyka českého říká: „náměstí je většinou centrum města, hlavní tepna města, často čtvercového nebo obdélníkového tvaru, kde je soustředěn společenský život, bývá tam obecní (městský) úřad, knihovna, většina obchodů apod.“ Splňuje naše náměstí tento obecný význam?

Na našem náměstí se schází určité party lidí. Ti ale bohužel svým chováním odrazují ostatní od toho, aby se na náměstí vůbec zdržovali. Pojďme už věci řešit. Pojďme udělat z našeho náměstí skutečný středobod obce. Máme tu neuvěřitelné velký a krásný prostor, který lze využít lépe než doposud. A že by o to lidé stáli, dokazuje účast na vánočních a farmářských trzích.

Sním o tom, že v nové radě městyse zasednou lidé, kteří budou schopní předkládat zastupitelstvu a občanům smysluplné a dobře připravené projekty. Takové projekty, které budou obec posouvat dál, které zlepší život všem spoluobčanům.

Sním o tom, že jednou budeme vnímat komárovský zámek skutečně jako zámek.

Přemýšlíte, kde se v Komárově vzal zámek? Ano, tu budovu v lepším případě vnímáme jako Muzeum. V horším, a obávám se v četnějším případě, ji vnímáme jako poštu, kde stojíte v dlouhé frontě v poměrně zanedbaných prostorách a přemýšlíte o tom, v jakém že století to vlastně žijeme. Možná tu budovu vnímáte také jako místo, kde se mají scházet Vaše děti na různých mimoškolních aktivitách a kroužcích. „Nádherné místo“, okna drží díky dostatečně dlouhým hřebíkům, uprostřed kontejner na odpady, celkově místnost působí „ohromně optimisticky“.

Takže my máme budovu zámku s přilehlým parkem (řekněme parčíkem) a jediné co nás napadlo, dát tam poštu a hořovický Domeček. Hm, že je to nenapadlo i jinde. Proč třeba v Českém Krumlově nedali do zámku poštu a třeba i nějaký jiný „zajímavý“ úřad, kde by lidi mohli trávit svůj volný čas v dlouhých frontách? No asi proto, že to je nesmysl, a že za tím zámkem můžou přijíždět návštěvníci, kteří v obci utratí i nějaký ten „groš“.

Sním o tom, že tento nesmysl napravíme. Vrátíme budově a parčíku jejich slávu, jakou si zaslouží.

Sním o tom, že zámek i s Muzeem bude chloubou obce, o které budou vědět všichni nejen v Komárově, ale i v širokém okolí.

Sním o tom, že i v naší obci bude budova úřadu městyse ozdobou obce. Všude jinde je běžné, že budova obecního úřadu je nejozdobenější budovou celé obce. Ano, v Čechách to není pravidlem, ale překročíte-li naše hranice směrem na jih, či na západ, budete těžko hledat výjimku. Proč to nejde u nás? Jak by asi vypadala budova našeho úřadu, kdyby v každém okně a na balkoně byly truhlíky plné krásných převislých muškátů? To je to takový problém? Je to otázka jednoho, dvou dnů práce – osázet a nainstalovat. Kolik utratíme z obecního rozpočtu? Pár jednotek tisíc? Myslím, že ten výsledek za to stojí. Řeknete si: „to je prkotina, máme úplně jiné problémy, které se musí řešit. Proč zrovna teď otravuje s květinovou výzdobou?!“ Možná máte pravdu, ale víte, ono často platí, jak uspořádaně vypadá „barák“ zvenčí, tak uspořádaná ho obývá společnost.

Tak i o této maličkosti sním. Jen si to představte.