Máme své sny… O šťastném konci

Blíží se, a zdá se, že neúprosným tempem, termín komunálních voleb. Je to období, kdy ve svých poštovních schránkách všichni nacházíme letáčky jednotlivých kandidátek. Ano, i naše sdružení přispělo jedním takovým. Patřím mezi ty, kteří si je vždy pečlivě pročtou. Dělal jsem to tak i dříve a zřejmě už mi to zůstane napořád. Čtu si jednotlivá témata, kterým se kandidátky chtějí věnovat a porovnávám to s tím, jak to cítím já. Letos mě překvapilo, jak se témata jednotlivých kandidátek prolínají. V podstatě všichni hlásají totéž. Čeká nás tedy revitalizace sídliště, děti se mohou těšit na výběr ze dvou kvalitních jídel, postavíme nová parkoviště, naučíme Městskou policii lépe střežit naši bezpečnost a tak dál, a tak dál…

Na jednu stranu jsem rád. Dívám se na to pozitivně, vlastně jsou to samé pozitivní věci. A můžeme se tak těšit na to, že ať vyhraje kdokoli a ujme se kormidla obce, bude pracovat na tom, co si přeje téměř celá obec. Vlastě již před volbami to usnadňuje i možnost vytvoření případné koalice, vycházíme-li čistě z průniku programů jednotlivých kandidátek.

Zároveň si ale říkám, jak si vlastně volič bude mezi jednotlivými kandidátkami vybírat? Porovná-li si programy, zjistí, že jsou všechny v podstatě shodné. Bude tedy vybírat podle sympatií k politické straně, nebo k samotným kandidátům? Nebo si řekne: „slibovat umí všichni, radši k volbám ani nepůjdu“?

Na druhou stranu mám ale i určitou pochybnost. Jak dokáží zhmotnit své předvolební sliby a představy Ti, kteří od voličů získají nejvyšší důvěru? Kolik toho během čtyřletého období dokáží dokončit, nebo alespoň připravit tak, aby v tom bylo možné úspěšně pokračovat? Ta pochybnost vychází mimo jiné z hodnocení plnění programového prohlášení za poslední období. Podařilo se toho málo a velká spousta věcí nebyla ani zahájena.

Sním o šťastném konci. O tom, že zastupitelstvo, které vzejde z výsledků voleb, bude plné pracovitých a šikovných lidí. Takových, kteří se nebudou bát vzít na sebe odpovědnost a nebudou se bát rozhodnout. Takových, kteří mají vizi a za tou vizí spolu s ostatními půjdou. Takových, kteří budou ochotni spolupracovat s ostatními členy zastupitelstva, a kteří budou naslouchat přáním a potřebám všech občanů Komárova.

Doufám a věřím, že drtivá většina „komárováků“ půjde k volebním urnám a vybere si svého favorita. Sním o šťastném konci, o tom, že si pak všichni budou moci říct: „Dobře jsme vybrali“.

Co mají společného kultura a vztahy

Když jsem viděla citát „Jsou to vztahy mezi lidmi, jež dávají životu cenu.“ Wilhelma von Humboldta, o kterém jsem v životě neslyšela, uvědomila jsem si, že je to to, na čem mi celý život záleží. Protože bez lidí kolem nás, kteří nás potřebují, nejsme nic.

A vztahy jako takové nejsou žádnou samozřejmostí. Je třeba je pěstovat, cizím slovem – kultivovat.

Kulturní a společenské akce také kultivují naše vztahy. V Komárově je řada osobností a spolků, které mají velké zásluhy na celé řadě akcí plných zážitků a pohody. Jenom si vzpomeňte na tu poslední báječnou kulturní událost, kde jsme se smáli všichni společně jedné „obyčejné“ Uklízečce.

Mým snem je, aby v Komárově bylo více různorodých prostor pro pořádání také takových akcí, jako jsou besedy, výstavy, setkání lidí se stejnými, či podobnými zájmy, setkávání seniorů a mládeže apod. Proto již netrpělivě očekávám odkoupení Kulturního domu naším městysem.

Abychom mohli z budovy, kde se skrývá komárovský poklad, přestěhovat Poštu a prostory využívat právě pro takové příležitosti jako jsou výstavy, besedy a další zajímavá vystoupení a setkání.

Dobře promyslet a připravit studie využití komárovského zámku a Kulturního domu bude možná tvrdý oříšek, ale já věřím, že myšlenka více kulturních a společenských aktivit v Komárově pozvedne a sjednotí komárovského ducha.

Pro naše spolky, pro jejich podporu, pro jejich aktivity. Proto jsme tu.

Jsme tu pro stmelení našich vztahů, protože šťastné nás udělají naše vzájemné dobré vztahy a spolupráce.

Ing. Markéta Křížová

Odpadové hospodářství

Jako ve většině obcí se i v Komárově řeší problém s odpadem a jeho tříděním. Ve Šitbořicích na Břeclavsku, jak se zdá mají vyřešeno. Jejich systém odpadového hospodářství, o kterém se psalo na portále iDnes, mě zaujal. Obec, která má dva tisíce obyvatel, vrací občanům, kteří třídí odpad podle daných pravidel, peníze, které zaplatili na poplatcích za odpad. Kdo však netřídí, nic nedostane. Kromě toho stačí v obci provádět svoz odpadu pouze jedenkrát za 3 týdny!

Možná by i pro nás tento model byl zajímavý. Abychom nemuseli přehazovat kontejnery z jedné ulice do druhé. Co si budeme namlouvat, žádnou parádu nám nedělají nikde.

Jak jsme mohli vidět v letním Komárováku, umí naši spoluobčané odhodit do kontejnerů, které slouží ke třídění, skutečně neskutečné. Sankce sice ledacos vyřeší, ale určitě by bylo příjemnější pro všechny strany, aby byli občané zainteresováni ve třídění pozitivní motivací, a ne strachem.

Velkou rezervu vidím také v osvětě a v informovanosti, co kam třídit. Například nevíme, že ruličky od toaletního papíru a obaly od vajec vůbec do papíru nepatří, a ani účtenky. On nás vlastně ten odpad ani moc nezajímá. Ani netušíme, že existují stránky www.jaktridit.cz, protože takové stránky ani aktivně nevyhledáváme.

Zapojme se všichni aktivně do naší budoucnosti a do budoucnosti našich dětí. Kdo je PRO?

Máme své sny… O náměstí

Bylo by zajímavé vědět, kolik procent obcí v České republice má k dispozici obdobné náměstí jako Komárov. Věřím tomu, že ono procento bude mizivé. Stejně tak mizivý bude podíl obcí, které se o svá náměstí starají stejně jako Komárov.

Žiji v Komárově už více než 20 let. Kromě drobné úpravy u silnice na Zaječov a nových pouličních lamp se na náměstí neudálo vůbec nic. Dokonce máme problémy i s květinovou výzdobou a údržbou zeleně, což nestojí v podstatě téměř nic, kromě trochu píle a snahy.

Sním o tom, že naše náměstí bude zase jednou výkladní skříní obce. Tak, jak si to představovali zřejmě naši předci, kteří obec budovali. Na náměstí se přeci musí odehrávat to nejzásadnější dění v obci. Kulturní a společenské akce, které svedou všechny místní na jedno místo, kde se mohou bavit, debatovat, relaxovat a vůbec si užívat volných chvil.

Etymologický slovník jazyka českého říká: „náměstí je většinou centrum města, hlavní tepna města, často čtvercového nebo obdélníkového tvaru, kde je soustředěn společenský život, bývá tam obecní (městský) úřad, knihovna, většina obchodů apod.“ Splňuje naše náměstí tento obecný význam?

Na našem náměstí se schází určité party lidí. Ti ale bohužel svým chováním odrazují ostatní od toho, aby se na náměstí vůbec zdržovali. Pojďme už věci řešit. Pojďme udělat z našeho náměstí skutečný středobod obce. Máme tu neuvěřitelné velký a krásný prostor, který lze využít lépe než doposud. A že by o to lidé stáli, dokazuje účast na vánočních a farmářských trzích.

Sním o tom, že v nové radě městyse zasednou lidé, kteří budou schopní předkládat zastupitelstvu a občanům smysluplné a dobře připravené projekty. Takové projekty, které budou obec posouvat dál, které zlepší život všem spoluobčanům.

Sport v Komárově

Komárov byl vždy synonymem sportu. Úspěšný Sokol a početný fotbalový klub byly vždy vlajkovou lodí obce. To, že píši v minulém čase, není ode mě úplně férové. Sokol v rámci župy Jungmannovy patří stále mezi nejlepší jednoty. Daří se i fotbalovému klubu. V době, kdy médii probíhají zprávy o tom, jak na menších obcích zanikají fotbalové kluby, ruší se stadiony apod., tak v Komárově zažíváme pravý opak. Jen ve fotbalové přípravce a mladších žácích je více než 40 dětí. V době všemohoucího internetu a chytrých telefonů je to obdivuhodné číslo. Sokol má zase téměř 400 členů a není aktivní jen ve sportu, ale stará se i o kulturní dění v obci. Všem, kteří se na těchto úspěších podílejí, patří obrovský dík.

Je tu pořád ale obrovská rezerva v podpoře těchto organizací ze strany městyse. Městys sice v rámci svých dotačních pravidel podporuje finančně chod obou organizací. Když se ale podíváme na jejich zázemí, už není vše tak růžové. Zázemí fotbalového klubu rozhodně neodpovídá jeho významu a velikosti. Stejně špatně je na tom i komárovská sokolovna. A že to jde, a že je možné i v menších obcích řešit problémy zastaralých sportovišť a jejich zázemí dokazují jiné mnohdy menší obce. Například fotbalový stadion v Rakové (u Rokycan) je „pastvou“ pro oči. Zázemí tam pro tréninky našla dokonce i ženská norská reprezentace před mistrovstvím světa. A to v obci žije 236 obyvatel, desetkrát méně než v Komárově.

Složitější je asi situace v případě řešení budovy sokolovny. Ale také již existují případy, které by bylo vhodné následovat. Podle dostupných zdrojů řeší tento problém téměř ve všech obcích a městech. Ve svých studiích se tím zabývají i studenti a profesoři z Univerzity Karlovy v Praze. Existují tedy již zdroje a příklady řešení, ze kterých lze čerpat. Budova sokolovny je jednou ze zásadních staveb v obci a zřejmě i nejvíce využívanou. Je nepochybně povinností obce ve spolupráci se Sokolem se v této věci aktivně angažovat.
Věřím, že nové vedení obce najde v sobě tu sílu a odvahu postavit se ještě razantněji k podpoře těchto úspěšných sportovních institucí.